Autor: AVE
Tak a je to tady, opět jsou před námi svátky a bláznivé ženské chtějí stihnout všechno a hlavně co nejlíp, jak to jde. Kdyby mohly, uklidí i v pekle a dárky pořídí pro všechny na světě, hlavně aby byla „pohoda“, že?
Těsto musí být na perníčky uleželé alespoň den a také dráty na tloušťku těsta leštila Mirka od Čápů určitě ještě večer před pečením. Když se pak sešly všechny mudrlantky v jedné místnosti, hučelo to tam jako v úle, unavená paní hospodská odpočívala po předchozí akci za výčepním pultem hospody a na nějaké ženské laškování neměla náladu. Zbývá už jen měsíc do Vánoc a v neděli 25. listopadu odpoledne byl akorát tak čas dát si na zahřátí trochu červeného vína a pustit se rychle do práce, aby byl na 1. adventní neděli dostatek perníčků pro naše nejmenší mlsné jazýčky.
Jenže Hančině vyhřáté troubě na 60 °C se víc rozpálit nechtělo, i když se ji některé z dam snažily přemlouvat chozením tam a zpět a s rukama do boku lamentovaly, že loni už bylo touhle dobu co zdobit, nebylo to nic platné. No, a tak se nám v restauraci plnila místnost plechy s perníčky, které sušil jenom hustý vzduch.
Po dvou deci se napětí lehce uklidnilo a Mirka odnesla pár plechů do své méně umanuté trouby, takže se kolem páté večer mohla naše smečka pochlubit ruční výzdobou perníkových sobů, šneků, medvědů, myšek a stromečků, jejichž osobitý design má na svědomí nejedna lehce ovíněná ručka. No a co, kdyby nebylo toho vína, čert ví, jak by to dopadlo. Takže, která chce perníček doma míti, nechť si chytrou „troubu“ pořídí :o), ne všechny ženy ovšem mají to štěstí.
Nu tedy, pěkné Vánoce a hlavně hodně štěstí v novém roce i na ty „trouby“, které nemusí být vždy jen v ženském rodě :o)-.