Přidáno: 19. září 2018
Autor: AVE
Ahoj, jmenuju se Jeník,
a byl jsem se v neděli 16. září ráno přihlásit do cyklistického závodu "Spojilská míle pro Mílu". Dětí i těch stejně věkově ke mně tam bylo docela hodně, prej 37. Začal jsem se trochu bát, že trénink, kterému jsem se věnoval celé prázdniny, nebude stačit. Blbý bylo, že jsem musel mít tu hroznou helmu, nesedí mi a nemám ji vůbec rád na hlavě, protože mi v ní je teplo, ale nedalo se nic dělat, bez ní bych na start nesměl.
Kategorií bylo několik, podle průměru kola, ale protože mi ještě nebyly tři roky, mám zatím jen odrážedlo v podobě motorky. Mně to ale vůbec nevadí, vím totiž jak na to. Táta mě to naučil, musím se pořádně opřít do špiček a zabrat a pak to jde samo. Kola jsou rychlá a máma mi na tu slávu koupila nový pohodlný gatě, abych byl co nejrychlejší.
Uff, začíná být trochu horko. Můj závod bude v kategorii "A" odrážedla, teda ne ty plastový na ty už jsem velkej a s těma prckama by mě to stejně už nebavilo. Mno, jsem ale napjatej, jak to asi dopadne. Je tady kámoš od vedle a ten má mnohem lepčí odrážedlo, ale já se nebojím, a hlavně si chci dát tu čokoládovou dobrotu, co tam byla jako odměna na stolečku.
Ňákej pán v klobouku říkal do mikrofonu, že už budeme začínat, abysme šli na start, myslím, že máma je víc nervózní, než jsem já, pořád mě fotí a už mě ty blesky lezou na nervy, asi se do toho pořádně opřu a pojedu domů za tátou, ten musel zůstat doma.
"Děti na start! Á START!"
Jejeej to jsem já, jedůůů! Ufff, ufff to to drncáááá, jééé moje zubyyy! Už tam budu.
"Jendooo, jeď, jeď, děleéééj!"
Mámě se to řekne, jedu, co můžu! Už, aby byl cíl, hurááá. Jééé já jsem asi první, první no bezva, tak to je paráda, to jsem vůbec nečekal.
"Mami? A kdy už bude to vyhlášení? Mám hlad na ten dortík."
Tahle paní s těma žlutejma vlasama, ta bude asi rozdávat tu dobrotu, má medaile! Hmm, medaile je taky dobrá, ale kde schovává tu čokoládovou věc.
"A Jeníček byl první, dostává medaili s jedničkou, bombónky a dortík!"
Mňam, tak na to jsem přesně čekal, je docela dobrej, ta čokoláda je taková mazlavá a je jí málo, ale je to dobrý, ani tam nemuseli dávat tu vlaječku, akorát teď nevím, co s ní. Tak a je na zemi, nevadí.
"Jeníku, seber tu vlaječku!"
Ta máma je furt ve stresu, furt po mně něco chce. Zrovna, když jsem vyhrál první místo! A ani mě nenechá pořádně najíst!
Tak jo, jedu radši domů, furt se ještě závodí. To maj pěkně blbý, jet po jednom! To nemá tu správnou šťávu, musí bejt přece koho předjíždět!!! Hmm Tomáš už se nudí, taky by mě to nebavilo, až na mě přijde řada. No nic, budu se na to muset na příští rok nějak připravit, to už doufám dostanu k Vánocům pořádný kolo, průměr aspoň 20“.
Jo a ještě něco, nejsem žádnej Jeníček, kdyžtak Jenda, joo!
Poznámka redakce: Manželům Ministrovým (pán v klobouku a paní se žlutými vlasy :o) patří velký dík za uspořádání celé akce.