Přidáno: 13. června 2017
Autor: Karel Mencl
"No tak vidíš, bábo, rok milování, devětačtyřicet let rvaček a máme tady zlatou svatbu." (Neprakta-Švandrlík)
Tak tu máme zase jedno kulaté jubileum, tentokrát u Kosteleckých. Pan Miloš a paní Lidie oslavili v březnu padesát let společného života. My jsme se dovolili vetřít na návštěvu a vyzpovídat je, jak se jim tolik let podařilo "ve zdraví přežít".
50 let společného života - to je hodně dlouhá doba. Vzpomenete si ještě po tolika letech, jak jste se seznámili? Přeskočila jiskra, vyšlehl plamen, nebo sjel blesk z čistého nebe?
Lída: Tak za to může Trabant."
Trabant?
Lída: "Tatínek měl na něj záznam v Praze, a když jsem tady chodila do potravinářské průmyslovky, tak mne poslal za vzdáleným příbuzným v Mototechně, zda by šlo převést žádost do Pardubic. V den, kdy jsem se tam dostala, tak tam nebyl, a ve vedlejší kanceláři byl pouze tento pán (ukazuje na Miloše a směje se) a ten se toho okamžitě ujal, všechno zařídil, no ..... a za dva dny na mě čekal s kytkou na rohu u intru."
Tak to byl vážně spíše blesk z čistého nebe!
Miloš: "No, zřejmě to bylo nějakým způsobem předurčený. Ale toho Trabanta jsme stihli vyskladnit ještě před svatbou."
Jel Trabant ve svatebním průvodu?
Miloš: "To si už tolik nepamatuji, možná ano, v tom roce 1967 to bylo s auty všelijaké, také jel můj stařičký Tatraplán a navíc jsme měli objednaného Robura - miniautobus, protože nás bylo hodně a cesta z Vrdů tak byla zajímavá. Měli jsme i kameramana na osmičku, který nás vždy předjel a někde na nás číhal, počasí střídavé a spousta legrace. Celkem dobrý začátek ..... a zatím to drží."
Takže ani jeden nejste rození Spojiláci?
Miloš: "Kdepak, my jsme typická náplava, ..... ale trochu staršího data."
A odkud Vás sem vítr zavál?
Lída: "Mě z Kutné Hory" ...
Miloš: … "a mě z těch zmiňovaných Vrdů. Já už tady pracoval, bydlel na privátě a Lída studovala a byla na internátě. Pak svatba, stavba družstevního bytu a po roce a půl, když jsem právě nový byt maloval, přišli ’osvoboditelé‘ a dva dny na to se narodila dcera Irena."
Oproti jiným jste to tedy měli pěkně posloupně - jen trochu rychle.
Miloš: "Pravda, byl to trochu fofr."
A Vladimír?
Lída: "Tak ten je o dva a půl roku mladší."
To byli dost rychle za sebou. Jak hodně na Vás svítilo slunce puberty těch dvou?
Miloš:: "Ono to bylo dost hektický. Manželka byla s dětmi doma, abych vydělal, tak jsem měl kromě zaměstnání ještě časově náročný vedlejšák - převážení automobilů z výrobních závodů, takže jsem byl víc na cestách, než doma. Takový novomanžel ’furt v luftě. Navíc jsme s partou kamarádů stavěli chatu v Orlických horách. A tam probíhala i puberta našich dětí. Naučili se lyžovat a v partě kamarádů ctít přírodu i jeden druhého."
Tedy, kolektivní hry a kolektivní soužití jako katalyzátor pubertálního slunce.
Lída: "Tam se vždycky těšili, s kamarády se vyblbli a doma to probíhalo celkem v klidu."
Teď máte i dospělá vnoučata - jsou jiná, než ty vlastní děti, nebo to je s tím jablkem pravda?
Miloš: "No tak napůl, napůl. Samí kluci. Zatím to jsou svým způsobem študenti, jde jim to a máme z nich radost."
Lída: "Ale dokáží se také ohánět manuálně, prázdninovou brigádou nepohrdnou."
Miloš: (směje se) "Tak jen doufám, že si všichni přivedou nevěsty, které se mi budou líbit."
Ááá, dědeček bude kádrovat!
Miloš: "Nee - dědeček z toho bude nervózní. Hlavně aby to nebylo nějak moc na fofr."
Tak u Vás taky přeskočila jiskra a jak dlouho jste to vydrželi!
Miloš: "Doufám, že to vezmou nějak rozumně."
Těch 50 let se hrozně dlouhá doba, a že jsme "Drbna", tak se Vás musím zeptat, zdali jste se za ty roky spolu také hádali, nebo měli nějaké rozpory.
Lída: (směje se) "To víte, že ano."
Miloš: "Ale nic zásadního. Já jsem byl v podstatě pokornej," .....
Lída: "…. já bych řekla, že až tak moc ne, ale je fakt, že tu rodinu vždycky táhnul. A dokázal nás přesvědčit, že ten náš názor není zrovna ten správný ... a že to bude podle něj." (všeobecný smích).
Miloš: "Nebylo to, hlavně ze začátku, zrovna moc jednoduché, ale společně jsme všechno zvládali ..... a tak to vydrželo!"
Tak ať Vám to drží dál - to Vám přejeme z celého srdce.