Přidáno: 14. května 2018
Autor: AVE
Lidový zvyk pálení ohňů a čarodějnic v podvečer prvního máje přišel do Čech z Německa. Filipojakubská noc, jak se také této lidové zábavě říkalo, byla od poloviny 19. století zakazována jako pověrečná praktika. Takové doby jsou už dávno pryč, a tak se v pondělí 30. dubna mohlo slétnout do sportovního areálu naší obce čarodějnic dle libosti.
Fialový šátek samá lebka s překříženými hnáty a tmavé brýle, už kolem čtvrté hodiny jela na kole první z čarodějnic, že prý to bude ještě horší, hlásila. Nebyla daleko od pravdy, z nedalekých vrátek vystrčila nos taková jaga, až nebylo pochyb, že se bude na co těšit. Nos měla samou bradavici, na hlavě klobouk s vyvýšenou střechou a širokou krempou, jak strašidelný zámek na hlavě. Rudé legíny a spousta divoce střižených sukní i černé motivy na tvářích prozrazovaly, že s touto dámou nebude radno si zahrávat :o).
V pět hodin odpoledne už byla takových divoženek na hřišti celá řada, stály u zápisu a lačně se dožadovaly svých práv a všechny chtěly soutěžit o sladké ceny. Některé své jméno sotva zakuňkaly, jiné se hrdě hlásily ke svému původu. Elixíra byla sebejistotou přímo nabitá a hned se pustila do prvního úkolu. Vzala si od nejstarší Háty pastelky a začala vybarvovat svoji podobenku. Kolem padesáti účastnic pak roztočilo svá košťata a divoký rej uprostřed hřiště odstartoval. Dalším úkolem bylo házení hvězd na kůl. Některé dámy nemohly pochopit, že není jednoduché se trefit, a tak to zkoušely několikrát do kola, dokud nebyla sladká žužu myš za odměnu jejich. Nelehkým úkolem byl hod míčkem do obří pavoučí sítě. Blížící se strkanicí a nedočkavostí byl vzduch přímo nasáklý.
Tuhý souboj se sváděl i u honičky v pytlech. Divácká podpora udělala z čarodějnických učenkyň nebezpečné saně. Že bylo potřeba svolat Sbor dobrovolných hasičů v plné síle, bylo všem jasné. Když se totiž slečinky rozhodly nastartovat košťata a lítat kolem hasicích přístrojů, jiskry od pomyslných motorů těchto super tryskáčů jenom lítaly. V dalším kole se prohazovalo koště kruhem, což byla za sladkou tarantuli v celku hračka. Soutěživého ducha prokázalo i několik čarodějů, kteří přišli omrknout všechny ty krasavice na jednom místě.
U poslední soutěže bylo třeba zapnout všechny síly. Míček se musel prohnat krátkou kouzelnou hůlkou několika brankami v zemi, a to byla pro starší ročníky vcelku fuška. Hrb je pálil od té námahy tak, že si musely na závěr svlažit hrdlo a opéct pořádného buřtíka. Nejvyšší ze všech čarodějnic, co měla jedovatou korálovku ve vlasech, se po chvilce odpočinku přiřítila s vycpanou loutkou v podobě čarodějnice a rituál pálení mohl začít. Přivolaní hasiči připravili vatru a v plné zbroji kontrolovali podpálený oheň, čarodějnice vycpaná slámou blafla a hořela vcelku dobře. Zástupkyně mladších čarodějnic nakonec sbalily čestné uznání za účast na sletu. Perníkovou čarodějnici i sladkosti nastrkaly do kapes a rozlétly se do svých domovů k zaslouženému odpočinku.
Starší kolegyně chytily druhý dech a až do půlnoci divoce tančily za svitu úplňku. Ještě k ránu bylo slyšet, jak vzduchem lítají poslední košťata.